Ruská modrá kočka
Podle názvu plemene pocházejí tyto půvabné kočky s krátkou hustou srstí z Ruska. Dokonce prý by neměla být modrá pouze její srst, ale také krev, protože se tvrdí, že se původně chovala na carském dvoře. Jako císařský dárek dorazil pár ruských modrých koček do západní Evropy. Kam přesně? Podle některých zdrojů do Anglie, podle jiných do Itálie, odkud se potom rozšiřovaly pod názvem maltézská, kapucínská nebo dokonce kartouzská kočka. Bohužel, většina z toho je velmi málo doložena.
Četné příběhy a legendy kolem ruské modré kočky i staré odborné prameny podporují její vazbu se starým Ruskem. Tato kočka měla být údajně ještě v r. 1917 před revolucí palácovou kočkou ruských carů. I když existuje i úplně odlišná teorie anglického žurnalisty Vesey-Fitzgeralda, který zpochybňuje i samotný původ a existenci ruských koček jako plemene vůbec. Francouzský zoolog Jourmand zase prohlašuje, že modré kočky putovaly podél tradičních starých obchodních cest všude, a proto je nacházíme v Rusku, Švédsku, Norsku i Dánsku. V Anglii se vynořily pod názvem "Importované ruské" jako varianta britských koček. H. Weir ukazuje jako "Archangelskou modrou" skutečně silnou kočku podobnou typem dnešní ruské modré kočce. Teorií existuje tedy dost.
V roce 1966 byl přepracován standard ruských modrých koček a v této podobě existuje dodnes. Při srovnání fotografií původních koček dovezených z Archangelska s dnešními ruskými modrými kočkami vidíme, že dnešní kočky zcela odpovídají svým dávným předchůdkyním. Základ evropského chovu těchto koček pochází ze skandinávských a anglických chovů.
A jaké vlastně je, ruská modrá kočka? Dovede být přirozená i tajuplná. Má ráda lidi spíše zdrženlivé, je citlivá, jemná, nemá ráda hlučnost, ale přitom si uchovala temperament z minulosti. Pokud ji něco napadne nebo cítí-li zahnána do kouta je schopna projevit se jako fúrie, ale za normálních okolností se tato kočka projevuje spíše plaše a nesměle. Je dobrou společnicí pro svou "řečnost", která ale není hlasitá. K cizím lidem se chová rezervovaně, ale svému člověku projevuje něžnou příchylnost. Je oddaná a věrná. Má dobrou intuici, je inteligentní, naučí se např. otevírat dveře, či rozsvítit světlo a chodit na vodítku. Tyto kočky bez problému vychovávají svoje mláďata a výjimkou nejsou vrhy o šesti koťatech. Je to trošku záhadná kočka, která je velmi něžná a ušlechtilá, ale současně i divoká a přirozená. V její kočičí povaze jsou protiklady a neodhalená tajemství.
Péče
Zvláštní srst ruské modré kočky vyžaduje relativně málo péče. Je dostačující, když srst občas vykartáčujeme jemným kartáčem. Přílišné česání nebo práce s gumovou rukavicí mimo období línání má tu nevýhodu, že může poškodit jemnou podsadu, nebo ji dokonce vytrhnout z kůže. Uši čistíme, pokud je to nutné, přípravkem na čištění uší. Ostré konce drápků pravidelně zastřihujeme štípacími kleštičkami.
Standard ruské modré kočky
Ruská modrá kočka je elegantní zvíře, štíhlého typu, každá podobnost s orientálními kočkami je však požadována za chybu. Patří mezi plemena tzv. umírněného štíhlého typu. Tělo je protáhlé, kostra střední mohutnosti, ale působící graciézním dojmem. Nohy jsou štíhlé a jemné, s oválnými tlapkami. Ocas je poměrně dlouhý, do špičky se postupně zužuje. Hlava je krátce klínovitá, lebka plochá a nos má rovný profil. Nos s čelem svírá tupý úhel v místě nadočnicových oblouků; tento znak je považován za typický. Uši jsou velké, zašpičatělé a stojí vertikálně na hlavě. Jejich kůže je velice jemná, takže jsou průsvitné; z vnitřní strany jsou jen málo osrstěné. Oči jsou mandlového tvaru daleko od sebe postavené a živě zelené. Srst představuje velmi důležitou charakteristiku plemen. Je krátká, velmi hustá, s mimořádně vyvinutou podsadou. Označuje se často jako dvojitá srst.
V důsledku této textury nepřiléhá k tělu, ale mírně odstává. Její barva je středně modrá se znatelným stříbřitým nádechem, které způsobují světleji zbarvené konečky chlupů. Nedostatečný stříbřitý nádech, příliš tmavá barva nebo málo vyvinutá podsada snižují výstavní hodnocení. Mláďata se rodí s náznakem tygrované nebo mramorované kresby, která v dospělosti mizí. U mláďat se tolerují náznaky žíhání na končetinách a kroužky na ocase.
Výstavní bodový standard
BODY a ZNAK
* 30 - tělo a ocas
* 25 - hlava a uši
* 10 - oči
* 20 - srst
* 10 - barva srsti
* 5 - kondice
* 100 - CELKEM
Výstavy, posuzování, tituly
Kočky se na výstavách posuzují podle výstavních plemen a barevných variet. Aby bylo možno zvířata srovnatelných kvalit hodnotit, rozdělují se do různých soutěžních tříd, i podle věku. Každá se dále dělí na kocoury a kočky, každé pohlaví se tedy posuzuje zvlášť. Také kastrovaná zvířata se mohou na výstavách prezentovat, posuzují se v podobných kategoriích a jsou rozdělena podle svého původu pohlaví. V současné době existuje sedmnáct výstavních tříd.
Výstavní třídy podle FiFe
Třída 1 Europachampion (EC)
Třída 2 Europapremior (EP)
Třída 3 Grand International, Champion (GIC)
Třída 4 Grand International, Premiér (GIP)
Třída 5 International, Champion (IC)
Třída 6 International, Premior (IP)
Třída 7 Champion (Ch)
Třída 8 Premior (Pr)
Třída 9 otevřená
Třída 10 kastráti
Třída 11 mláďata 6-10 měsíců
Třída 12 mláďata 3-6 měsíců
Třída 13a novici
Třída 13b kontrolní
Třída 14 domácí kočky
Třída 15 mimo soutěž
Třída 16 vrhy
Třída 17 veteráni