Představujeme vám malé společenské plemeno s originálním vzhledem a úžasnými vlastnostmi, jaké u jiných psů zaručeně nenajdete. Standard FCI uznává dvě rovnocenné variety. Bezsrstou, pro kterou je typické chybění srsti na většině těla a naopak bohatý chochol srsti na hlavě i husté osrstění dolní části končetin a ocasu, a varietu zcela osrstěnou s dlouhou, hebkou, splývající srstí po celém těle. První varieta je nazývána čínský chocholatý pes bez srsti, naháč nebo hairless, druhá pak čínský chocholatý pes osrstěný, labutěnka nebo powderpuff (z anglického powder = pudr a puff = pudrovátko, labutěnka na pudrování).

Okénko do historie

Nenechte se zmýlit prvním logickým úsudkem, že vyšlechtění tak zvláštního tvora muselo dát člověku hodně práce. Čínský chocholatý pes je totiž dílem samotné přírody. Bezsrstá varieta vnikla přírodní genetickou mutací a její historie sahá stovky let před začátek našeho letopočtu. Podobně jako u řady jiných plemen, však není ani v tomto případě dokonale jasný moment vzniku ani průkazně doložený způsob jeho rozšíření do celého světa. Nejpravděpodobnější se zdá teorie, která jako místo původu uvádí Čínu a jako první chovatele čínské mnichy a vážené i řadové občany. Psi bez srsti zde plnili několik úkolů, od hlídače zlatých pokladů, přes luxusní společníky, léčitele nemocí a náboženské talismany až po druh stravy nabízený v jídelníčku. Jako druzi námořníků, s úkolem hubit na palubách lodí odporné hlodavce, se pravděpodobně dostali přes oceán až do Ameriky, kde našli druhý domov.

Záchrana plemene

V Americe se o jejich záchranu a o založení evidovaného chovu postarala kolem roku 1930 paní Debora Woodová ve své stanici Crest Haven. Na předky z uvedené stanice má návaznost většina dnešních číňánků. Definitivního uznání American Kennel Clubem se plemeno, po několika předchozích pokusech, dočkalo až v roce 1985, o rok později mohlo být prezentováno na výstavách a vzápětí začala hvězda jeho obliby stoupat přímo na střed kynologického nebe. Dalším domovem čínského chocholatého psa se od roku 1966 stala Anglie, jejíž chov byl založen na psech importovaných z Ameriky. Zpočátku zde standard uznával pouze varietu bez srsti, labutěnky se dočkaly rovnocenného postavení až v roce 1984. Obě zmíněné země, prostřednictvím svých chovatelů, mají nedocenitelnou zásluhu na tom, že je dnešní čínský chocholatý pes líbivým, atraktivním a celkově zdravým psem s neuvěřitelně rostoucí oblibou a ohromnou budoucností.

Chov v České republice

Plemenná kniha ČMKU eviduje od roku 1990, kdy byli dovezeni první jedinci, do roku 2000 přes 600 zapsaných jedinců. V posledních dvou letech jich do plemenné knihy ročně přibývá přes 110. Chovná základna čínských chocholatých psů dnes činí 187 jedinců (63 chovných psů a 124 chovných fen), z nichž řada získala cenné tituly mezinárodních, národních i klubových šampionů krásy a někteří se pravidelně umísťují i v soutěži šampion šampionů ČR. Průměrně se ve vrhu rodí 3 štěňata, nejpočetnější vrhy mají výjimečně 7 či 8, jednou dokonce 9 štěňat.

Česká republika

V roce 1982 vznikl v Československé socialistické republice Klub mexických plemen, který se později přeměnil v Klub chovatelů čivav a naháčů. Zde se sdružovali chovatelé čivav a v samostatné pobočce chovatelé všech FCI uznaných plemen naháčů - čínských, mexických a peruánských. V roce 1999 se plemena čínský chocholatý pes a peruánský naháč rozhodnutím jejich majitelů oddělila proto, aby mohl být založen samostatný Klub chovatelů naháčů ČR. V něm pracují odborní poradci pro jednotlivá plemena naháčů, tým proškolených kontrolorů vrhů i samostatný sedmičlenný výbor. Chovatelský klub garantuje chov obou plemen vůči ČMKU i FCI, ale především vůči novým majitelům, kteří před zakoupením štěněte i po jeho získání mohou využívat kvalitní a komplexní klubový informační servis. Všechny narozené vrhy jsou kontrolovány ve věku štěňat 7 až 8 týdnů a o kontrole vzniká podrobný zápis, který si může zájemce o štěně od chovatele vyžádat k nahlédnutí, aby si ověřil, jaký názor na vrh má kontrolor. Kromě toho mohou zájemci o štěňata kdykoliv konzultovat své poznatky či dotazy s příslušným poradcem chovu, který sleduje chov v celé ČR a je schopen poskytovat kvalifikované informace. Počet členů Klubu dosáhl mezi roky 1992-2000 počtu 165, čímž se velikostí klubů svého druhu řadí na jedno z předních míst v Evropě. Totéž se dá říci i o kvalitě chovu čínských chocholatých psů.

Jak má vypadat?

Jde o malého, čilého a ušlechtilého psíka se středně silnou kostrou a jak jsme již zmínili, se dvěma uznanými varietami: bezsrstou a osrstěnou. V povaze by měl být veselý, nikdy však zlý. Většinou je abnormálně přítulný ke členům rodiny. Vyznačuje se pěkně utvářenou hlavou delšího vyváženého tvaru s mírně se zužující mordou a jemnými, plochými lícemi. Hlava musí působit elegantně a její proporce by neměl rušit nadměrně vyjádřený stop nebo volné těžké pysky. Naopak nos má být nápadný, může mít jakoukoliv barvu. Čelisti by měly být silné s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, což znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo postavené do čelisti. Chybění premolárů se u neosrstěné variety toleruje, neboť je projevem genu pro lysost. Oči jsou středně velké, posazené daleko od sebe a v ideálním případě tak tmavé, že se jeví až černé. Bělmo by mělo být vidět jen minimálně. Uši jsou nasazené nízko, takže nejvyšší bod základny ucha je v rovině s vnějším koutkem oka, jsou velké a vztyčené, lemované srstí či nikoliv. U labutěnek se připouští uši klopené. Krk je tenký, bez volné kůže, dlouhý a ušlechtile se svažující do silných ramen. Při pohybu je nesen vysoko a mírně klenutě, čímž podtrhuje eleganci jedince. Střední až dlouhé tělo rámuje rovný hřbet, pevná bedra, osvalená zaoblená záď, dosti široký a hluboký hrudník i mírně vtažená spodní linie. Hrudní končetiny mají být dlouhé a štíhlé, postavené pod tělem, s lokty těsně přiléhajícími k tělu. Nadprstí dlouhých zaječích tlapek by měla být jemná, silná a téměř svislá. Zadní nohy jsou postavené daleko od sebe, přičemž jejich úhlení musí být takové, aby podpořilo rovnou linii hřbetu. Kolenní ohbí jsou pevná a dlouhá, plynule přecházející do nízko uložených hlezen. Tlapky ani prsty nemají být vbočené ani vybočené, drápy se musí udržovat středně dlouhé a mohou mít jakékoliv zbarvení. Rámec těla zakončuje vysoko nasazený, rovný, dlouhý a ke konci se zužující ocas, při pohybu nesený vzhůru nebo směrem ven. Nemá být stočený ani zahnutý do strany. V klidu bývá ocas přirozeně spuštěný dolů. Kráse čínského chocholatého psa dá vyniknout dlouhý, plynulý a elegantní pohyb s dobrým dosahem a silným posunem. Ideální velikost se pohybuje mezi 25 až 33 centimetry při hmotnosti kolem 4-5 kg. U variety hariless by se na žádném místě na těle neměly vyskytovat velké plochy srsti vyjma hlavy, tlapek a ocasu. Kůže má být jemná, hladká, na dotek teplá. Chochol na hlavě začíná v ideálním případě u stopu a po krku spadá do špičky. Preferuje se dlouhý a bohatý chochol, řídký je však přípustný. Ponožky na končetinách jsou v ideálním případě omezeny na prsty, nesahají však nad vrchol nadprstí. Chochol na ocase je dlouhý a bohatý, nachází se na spodních dvou třetinách ocasu, i zde je řídký chochol přípustný. Celkový vzhled někdy připomíná malého koníčka - ponyho. Srst u labutěnek (powderpuff) se skládá z podsady s měkkým závojem dlouhé srsti - závojovitá srst je charakteristickým znakem. Labutěnka s výstavně připravenou srstí může připomínat miniaturu afgánského chrta. Barva kůže i srsti může být jakákoliv a může vyniknout i kombinacemi více barev.

Vlastnosti

Naháči i labutěnky jsou živí, hbití, mrštní a hraví psíci. V povaze jsou citliví a láskyplní, velmi rádi se chovají i mazlí, nesmírně milují přítomnost kteréhokoliv člena rodiny a jsou s ním rádi co nejčastěji v těsném kontaktu. Z druhé strany jsou sportovně založení a houževnatí, bleskurychle reagující na podněty z okolí, mají velmi rádi dlouhé vycházky a turistiku. Pro řadu majitelů je dotyk s teplou jemnou kůží naháče neobvykle příjemný. Někdo jej definuje jako pocit klidu, jistoty, bezpečí, někdo jako uspokojení z ochrany přítulného tvora, některé ženy si vybaví hlazení svého dítěte a senzitivní majitelé dokonce nadšeně popisují vjem velkého množství předávané pozitivní energie z kůže psa na svou osobu. Naháči občas nebývají nadšení z přítomnosti cizích osob a až na příslovečné výjimky nepatří k plemenům, která by se s radostí vrhala na každého neznámého člověka. V tomto směru jsou občas zdrženliví. Jakmile si však danou osobu prověří a zařadí jí do okruhu rodinných známých, budou jí věnovat svou přízeň stejně jako ostatním přátelsky naladěným duším. Také měkoučká srst labutěnky je velmi příjemná na dotek. Zejména štěňata připomínají plyšové medvídky a jejich kožíšek je heboučký jako samet. Dospělá labutěnka se srstí připravenou na výstavu představuje prototyp krásy a elegance. Její splývající srst za ní při rychlejším pohybu vlaje jako závoj.

Pro koho je vhodný?

Čínský naháč dokáže plnit nezastupitelnou roli v bezdětných manželstvích, kdy je schopen, svou přítulností, dobře srozumitelnou mimikou tváře a v neposlední řadě i díky přímému kontaktu teplé kůže s lidskou pokožkou, vyvolat pocity, které dítě sice plně nenahradí, ale minimálně je velmi dobře zastupují. Vhodný je i k odrostlejším dětem a ke starším či osamělým lidem, může být vynikajícím psem pro canisterapii. Všeobecně je čínský chocholatý pes typickým rodinným psem - čím více lidí a čím více lásky k němu, tím lépe. Naopak není vhodný pro majitele, kteří si chtějí zakoupením exoticky vyhlížejícího psa léčit nějaký komplex. V žádném případě nepatří do kotce ani do místnosti, kde nemá, pro něj tak důležitý, kontakt s člověkem. Zde velmi strádá a v případě jeho citlivé povahy je takové omezení kvalifikovatelné jako týrání zvířete. Ideálním partnerem čínského chocholatého psa je laskavý majitel se srdcem na dlani a s pochopením pro výjimečnost plemene, které dokázalo přežít tisíciletí.

Internetové stránky: www.nahaci.cz